Blog

Poslední dobou si různě po internetu čtem, jaký že to démon jsem. Musím se tomu trochu smát, když zjišťuju, za co všechno můžu, musel bych být superman. 

Superman nejsem, jsem jen obyčejný chlap, se všemi pro a proti. Práce ve stresu tomu samozřejmě nepřispívá, takže se sem tam stane, že se někomu podaří mě vyprovokovat. A osobní útoky se těžko přecházejí stoickým klidem, jak asi všichni známe z vlastní zkušenosti.

Já jsem po nástupu do pozice na radnici slíbil, že budu lidi o dění ve městě informovat, a nemyslím si, že to dělám nějakou tendenční formou. Jistě, netušil jsem, že rozverné oslovení „děvčata“ tolik namíchne i tak bodré povahy, jaké v zastupitelstvu máme. Dosud jsem se ohledně tohoto oslovení setkával u dam spíše s pozitivními reakcemi, nicméně dotčeným kolegyním se omlouvám a slibuji, že s nimi už takto žertovat nebudu.

Mezi některými kolegy v zastupitelstvu se rozjel fenomén, který byl dosud patrný hlavně ve vládě – říkám tomu kňourání. Popsal bych to tak, že vlastní naprostou absenci idejí a jakýchkoliv výsledků někteří prezentují tak, že je jim činěno příkoří. Když zveřejníte například to, jak kdo hlasoval, tak je to považováno za osobní útok. Což samozřejmě není, a každý, kdo se účastní hlasování, by snad měl být schopen si svou volbu obhájit. Navíc všichni vědí, že zastupitelstvo je jediný břeclavský televizní žánr, který vysílají hned dvě kabelové televize. A podle toho taky jednání začínají vypadat. Problémy města jsou upozaděny za osobní exhibice, tvoří se dojem, dělá se politika.

Tak to samozřejmě vždycky bylo a bude, a věřte, že i přes dojem navenek se rozhodně nehraje gentlemanský bridž – v každé politice musíte mít ostré lokty. Mou největší “slabinou” je to, že jsem se nikdy nenechal podplatit, že za sebou nemám žádné zakázky typu Saunový svět, a že nejdu na ruku všem, kteří na to byli automaticky zvyklí. 

Všichni, kteří se vidí na starostově židli, by měli nejdřív říct, co chtějí udělat pro město oni. Až potom kritizovat ty, kteří pro město pracují, a je to myslím vidět. Když si vzpomenu, jakým způsobem informovalo město v předchozím volebním období, tak to je změna přímo revoluční. A myslím, že správným směrem, i když mi z toho přibývají šediny.

Na začátku volebního období jsme zahlédli karikaturu o tom, jak si vládnoucí strany dojí Břeclav. Některé strany se neustále ohánějí ochranou tradic, ale nám se tu vyvinula jedna taková nepěkná, že ten kdo má na radnici většinu, investuje zejména do sebe nebo svých kamarádů. Namísto do věcí, které by zlepšily život všem. Čerstvým příkladem je “nový hit” města – Saunový svět. Investice při níž v podstatě budujeme z veřejných peněz zázemí k soukromému hotelu. Vždyť v Břeclavi najdete sauny v Imosu, na Čechovce, na Celnici, v Borsclubu nebo na krytém bazénu. Přitom bazény na koupališti nutně potřebují opravu, do šaten se tam člověk bojí vstoupit a taková nová skluzavka nebo dvě by se dětem určitě líbila. Opravdu není možné, aby si pár vyvolených udělalo z městského rozpočtu dojnou krávu. Nemáme osvětlené přechody pro chodce, hřiště v některých školách jsou kvůli svému stavu uzavřená. A do toho si na stránkách Radnice čtete, jak všechno perfektně funguje. Ano, funguje – kšeftíky jedou naplno. Má snad příklad saunového světa vést k tomu, že město začne stavět a provozovat autoservisy? Což je narozdíl od saunového světavěc, kterou by ocenil skoro každý Břeclavan. Nebo začneme provozovat cukrárny a vyrábět dorty v barvách MSK Břeclav s fotbalistou nahoře? Protože skoro každý má rád sladké? Město má plnit základní úkoly – správu sítí a komunikací, školství, sociální služby. Rozhodně nemá realizovat předražené stavby, pro které nebude mít za pár let využití. Nebo jsme snad už zapomněli na pavilon v parku? Za čtyři roky v opozici se nám, Mladým a Neklidným, podařilo na radnici nahlédnout pod pokličku mnoha hrnců. Spousta z nich dost zapáchá a už měla být dávno umytá. Ne každá tradice je dobrá. A určitě ne novodobá tradice klientelismu, která v Břeclavi panuje dnes.

V posledních měsících intenzivně řešíme nadcházející volby. Za necelé čtyři roky práce v zastupitelstvu, výborech a komisích jsme se ujistili, že naše práce má smysl. Je to pořád tak trochu souboj s větrnými mlýny, protože to, co si někteří představitelé našeho města někdy dovolí, je až neuvěřitelné. Ujišťuje nás to ale v jedné věci. Naše práce má smysl a chceme v ní pokračovat. Spoustu jsme se toho naučili. My nejsme prospěcháři, nejsme napojení na městský rozpočet a naše motivace není brát. Chceme Břeclavi i něco dát.

V podzimních volbách budeme znovu kandidovat do zastupitelstva. Náš tým jsme rozšířili a nebojím se říct, že posílili o kvalitní lidi, kteří mají zkušenosti ze svých vlastních prací, ale i z působení ve veřejném životě. Chceme spojovat lidi, kteří jsou schopní, slušní a mají chuť pracovat pro svoje město.

Pracovat pro město znamená mimo jiné zodpovědně rozhodovat. Za zodpovědné rozhodně nepovažujeme například budovat za 15 milionů saunový svět na koupališti, na kterém nám tečou bazény, v podstatě nefungují hřiště a šatny jsou ve stavu, že některým z nás je nevolno když je vidíme.

Zodpovědně spravovat svěřený majetek musí být mantrou městských zastupitelů. Jak je možné, že se nám rozpadají některé městské budovy a zároveň si vedení radnice dovolí investovat tak obrovské prostředky do saunového světa? Je saunování důležitější než bezpečná dětská hřiště v městských školách? Je saunování stejně důležité jako nové semafory, které stojí skoro stejně peněz? Je sauna to, co má město poskytovat svým občanům? Investice do saunového světa bude stát každého z nás 600 korun. Osoby a obsazení? Zadavatel zakázky – Dymo Piškula, architekt – Martin Ondrouch, největší zastánce – Pavel Dominik. Tak si to zkuste dát dohromady. Nemáte pocit, že by se těch 15 milionů dalo využít lépe a účelněji?